Básničky s koňmi
Sen
Tam, kde koně vidím se pást,
budu na papír otázky klást,
jak mohla bych na nich jet
krásnou krajinou vpřed?
Jak mohla bych u jejich boxu stát,
doširoka se smát
a vlastního koně si přát?
Každý má svůj sen - to vím,
nikdo vzdát se jich nebude chtít,
dokud jiný nepřijde
a tento navždy nezmizí.
Jen koně si navždy budu přát
a budu se u jejich boxu toužit smát.
Koně cválají po lukách
a holky koukají po klukách.
Jen já dál sním
a vlastního koně chci mít,
když večer jdu spát,
nechám si o těchto tvorech zdát.
Ve svých snech,
cítím koňský dech.
Vidím je v oblacích,
jak skotačí po mracích.
O nich si nechám zdát,
vždy, když budu se smát,
neustále se ptát,
jak mám jen spát?
Koňský ráj
Bylo to přátelství jak má být
ještě teď tomu nemůžu uvěřit.
Zemřel - už tu není,
zbylo mi jen o něm snění -
odešel do koňského ráje,
kde jsou zlaté stáje,
Kde louky jsou široké
a vody divoké.
Teď tam cválá s radostí
a užívá si volnosti.
Tak o něm sním noc co noc.
Chybíš mi.Moc
Teď silné větry
od moře dují;
a slané vlny
je následují;
jak siví bílí
koně si hrají
a pak se hřmotem
v tříšt rozpadají.
Kůň
Dívám se natebe,
koníčku krásný,
paseš se v ohradě, v něčem si zvláštní.
Tvé oči kouzelné nadšením zaří, potrádáš přítele samota tě tíží.
CHceš být můj kamárád?
Vozit mě na hřebě?
Ukážu očím tvým,jak krásné je na světě.
Volání času
Lehkým cvalem,
hlas slyší dál,
často chválen,
přesto se však bál.
Podkovy zvoní,
ušima stříhá,
louka ta voní,
leskne se hříva.
Radostně zaržál,
pomalu přistoupil,
do vlasů mi nos zabořil
a se mnou cválá dál.
Život koní
Bílá srst a bílá hříva,
co se pod tou krásou skrývá?
Slyš klapot kopyt na podlaze,
při té hudbě je mi blaze.
Na srsti má odraz luny,
svaly napnuté jak struny,
každý krok je pohlazení,
však tento zvuk se lehce změní,
ve vyděšené zakvílení,
když pod nožem krev koní pění.
Když dlouhou dobu v kamionu o žízni stojí,
pochopí, že už je nikdy nikdo nenapojí.
Je to o moc horší než žít na poušti,
však po chvilce duše toto krásné tělo opouští.
Někteří lidé krutí jsou,
že těmto tvorům ubližujou.
Užívej si tyto časy ,
kdy bije srdce jako zvon,
srdce brzo dobije asi,
když na cestě zastaví kamion.
Tak takový je život koní,
pro něj mé oči slzy roní.
Koník mých snů
Stojím na louce na které kvete kvítí,
je krásný den sluníško svítí.
Koukám do dály a běží ke mě kůn jako uhel černý,
běží ladně, zvedá elegantně hlavu,je jedním slovem nádherný!
Oči planou mu plamenem,
hodí po mě nesmělým pohledem.
Jde blíž, pomalu a s opatrností,
se skloněnou hlavou a jemností.
Srdce mi buší vzrušením,
přistoupím k němu s věrným tušením.
Pohladím ho po šíji,
naše pohledy se opatrně míjí.
Najednou ocitnu se na hřebetě jeho a jedu ani nevím kam,
kam nás nohy nesou,někam dodály,možná právě do ráje, právě tam.
Dojeli jsme,seskočím a najednou cítím se jako v jiném světě,
ve světě v kterém každého sem kvete!
Černý kůň
Zahlédneš-li krásného černého koně,
jak cválá ve vonícím růžovém sadě,
svaly se mu napínaj,
a vítr proti němuž zafoukal.
Jeho hříva za ním vlaje,
a už vidí jen kus zeleného kraje.
Když si prohlédne zelenou krajinu,
a vidí tu krásnou travinu,
dostává chut,
na tento dobrý kus.
Když opatrně pysky ochutnává,
tak v hloubi duše se ozve ta krása,
vzpomínka na své kamarády,
kteří ho měli velmi rádi.
Byl tam velmi hodný pán,
a měl svoji stáj.
Vzpomínka se ozvala,
ale smutek pak už jen rozdala.
Ale v tom se najednou ve smutku zastaví,
a v dáli něco uvidí.
Krásná bílá klisna,
k němuž přicválala,
a ta jiskra v oku zahučela.
Ona to je hodná kráska,
a mezi nimi je ta láska
Stáda
Kam stáda koní pást se chodí
kde hříbě skáče vesele
tam radost se a láska rodí
tam nechybějí přátelé.
V ta místa žal jen zřídka vstoupí
zřídka se koně vracejí
kam lidé krutí, lidé hloupí
zlobu a zášť si zasejí.
Koníček
Kůň je jako samet,
hladký,lesklý a krásný...
kůň je jako vánek,
svěží, pln energie a vždy potěšující.
Kůň je jako vzduch,
pro nás tak potřebný.
Kůň je jako risk,
tak boží, zábavný a přesto nebezpečný.
Kůň je jako čokoláda,
tak sladký a dobrý.
Kůň je jako láska,
ikdyž ho nemáme, pořád nám zůstává v srdci...
Dusot kopyt
Když v stepi padne noc,tak dusot kopyt zní.Koně běží
moc,všichni jsou nádherní.Hříva vlaje jim,jsou černí
jako vrány.Chci se přidat k nim,však doznívají
kopyt rány.Pak se zastaví na místě krásném,trávu zpásají nad vznešeností žasnem.Oni zůstanou,jsou krásní jak sen.Chvíle krásne nastanou a začíná den.Slunce vychází,oni se pasou dál,když světlo zazáří příjde jejich král.Hříva vlaje mu,má hnědé oči,chci jít k němu a on se otočí.Rozběhnese vdál a všichni za ním,ozaří je slunce sál,paprskem ranním.To stádo stohlavé už mizí,běží,siluety mlhavé vidím jen stěží.Voní tam tymián a doznívá kopyt hluk.Ten kůň je půdem hnát a láskou k vůni luk......
Bílý Mustang
Hříva bílá, vlající,
i ohon bíle vlál,
lovce za sebou mámící,
nikdo ho nedostal.
Měl bělosněžnou, hebkou srst,
oči jak modrý len,
i když své stádo vedl pást,
všech kovbojů byl sen.
Často ho laso svištící
o vlásek minulo jen
a on pak šťastně zářící,
jen vysmíval se všem.
Se smrtí často hrál
hru hazardní a zlou,
však zatím vyhrával
a stal se legendou.
Já
Já zhlédl hřívu
a zaslechl cval já stále šel za ním a každy se mi dmá
l.Mně sláma z bot kouká a v kapsách seno mam.
Avšak pohled ze sedla je ten nejhezčí co znám