Galieceno

Z Galicie údajně pocházelo 16 koní, které s sebou vezl Cortés při invazi z Kuby do Mexika - snad to byli Garranové a Sorriové. V Mexiku byli tito koně prošlechtěni a výborně se přizpůsobili tamním podmínkám. Galiceno byl z Mexika dovezen roku 1950 do USA, kde byl v r. 1958 uznán jako zvláštní plemeno.

Galiceno sice zřídka přesahuje výšku 135 cm v kohoutku a je považován za ponyho, ale má vlastnosti koně. Jeho hlava je vysloveně "koňská" a projevují se na ní spíš orientální vlivy. Má výrazné, velké oči a inteligentní výraz. Jenom uši jsou poněkud krátké. Má jemné, suché nohy. Má tvrdou konstituci a je ovladatelný, inteligentní a mnohostranný, přirozeně rychlý, vnímavý a bystrý.

Galiceno se osvědčuje při práci na ranči i při soutěžích. V Mexiku dodnes galiceno slouží jako jezdecký kůň pro každodenní práci, ale lze jej též využít v zápřeži. V USA je oblíbený zejména mezi mladými jezdci.

Gotlandský pony

Toto starobylé švédské plemeno je východní obdobou fjordlinga. Gotlandský pony se velmi podobá huculovi a konikovi a předpokládá se, že je podobně jako oni téměř čistým potomkem tarpana. Orientální krev byla přikřížena teprve v 19. století, možná i později. Hřebci, kteří toto plemeno ovlivnili, byli Olle, syrský arab křížený s gotlandem, který vnesl do chovu plavé zbarvení, a arab Khedivan, který přenáší barvu bílou. Gotlandští ponyové žili dlouho polodivoce v Gotlandu a v lese Löjsta ve Švédsku. Dnes se chovají po celé Skandinávii a také na ostrově Gotland a jsou chráněni jako přírodní památkaGotland je silný a robustní koník s hrubou hlavou, poměrně dlouhým, měkčím hřbetem a se strmou zádí s nízko nasazeným ocasem. Krk je krátký. V kohoutku měří 122 - 125 cm. Nohy jsou silné, suché, kopyta velmi tvrdá. Zadní nohy mívají vady, o odolnosti a vytrvalosti tohoto koníka však nelze pochybovat. Co do zbarvení, původně bylo pravděpodobně šedé nebo plavé, dnes je však velmi rozmanité od hnědého, přes tmavohnědé, plavé, vrané, ryzé, bílé a někdy se vyskytuje i barva isabela

Gotlandský pony se kdysi choval hlavně pro zemědělské práce, dnes je však především jezdeckým ponym. Vyniká prý i jako skokový kůň a je úspěšný také v klusáckých soutěžích. Jeho krok a klus jsou rychlé, cval je však těžkopádný a pomalý

Gelderlander

Výška: asi 162,5 cm
Zbarvení: Především ryzáci, někdy hnědáci nebo bělouši
Stavba těla: Hlava nevyniká krásou, ale svědčí o citlivosti majitele, má sklon ke klabonosu; silný krk; dobré plece s nízkým kohoutkem; poměrně dlouhé, ale silné tělo s dostatečnou hloubkou hrudníku; mohutná záď s vysoko nasazeným ocasem; krátké silné nohy s dobrými kopyty.Gerderlander je jedním ze dvou typů všestranných koní vyšlechtěných v Holandsku. Druhým je jeho severní soused, gröningen. Gröninger je poněkud těžší než gerderlander. Má v žilách frískou a oldenburskou krev a něco ze suffolského punche. Stejně jako gerderlander sehrál důležitou roli při vývoji holandského teplokrevníka