Appaloosa

Jako většina amerických plemen, která mají delší historii, je i appaloosa potomkem dovezených koní Španěly v době dobývání Střední a Jížní Ameriky. Tyto koně ovšem ovlivnily buď tvrdé místní podmínky, nebo cílevědomý chov. U appaloosy se uplatnilo obojí. Nápadně zbarvený koník zdědil sklon ke skvrnitosti po španělských předcích, ale v podstatě je dílem indiánských chovatelů kmene Nez Percés. Ti žili v severovýchodním Oregonu, jihovýchodním Washingtonu a v Idahu. Obývali údolí řek včetně říčky Palouse, vlévající se do Hadí řeky (Snake river). Podle nevelké řeky dostala jméno okolní krajina i kůň. Díky pečlivému výběru indiánů vznikl otužilý, všestranný typ koně s velmi dobrou povahou. Po šestidenní bitve r. 1877 však byli Nezpercéové vyhnáni do malé rezervace v Idahu a museli chov koní omezit. Plemeno zachránili teprve v r. 1938 nadšení chovatelé z městečka Moscow.Typickým znakem appaloosy jsou výrazné oči, jejichž duhovku dokola obklopuje dobře viditelné bělmo. Pokožka na chřípí a kolem genitálu je nepravidelně černobíle skvrnitá; skvrny musejí být drobné. Hříva a ohon jsou neobvykle krátké a řídké, tvrdá kopyta jsou obyčejně černobíle pruhovaná. Nezpercéové koně nekovali. Appaloosa je vysoká 144 až 154 cm, zřídka více. Hlava má rovný profil a nápadně pohyblivé uši, krk je dlouhý, obloukovitý, hřbet rovný, trup dobře osvalený, nohy poměrně krátké. Původní typ byl všetranný jezdecký kůň a nosič, dnes je appaloosa žádána jako dobytkářský kůň a pro rekreační i terénní ježdění.

Andaluský kůň

Ve vývoji současných plemen koní se jako nejvýraznější projevil vliv arabský a berberský. Když nebereme do úvahy plnokrevníka a jeho asi dvěstěletou historii, je tady ještě někdo, skutečná šedá eminence koňské rasy. Je to andaluský kůň, po staletí známý jako španělský kůň...Andaluský kůň je všestranný, ovladatelný, s příjemnou povahou a impozantním vzhledem. Vyznačuje se lehkým klabonosem, mandlovýma očima a úhlednýma ušima. Jeho důležitým znakem je silný, lehce klenutý krk, s výrazným hřebenem, zejména u hřebců, mohutnými plecemi a silným hřbetem. Typický je také nízko nasazený ocas a neobyčejné bohatá hříva i ohon. Hlavním znamením je však okázalý vysoký chod.

Arabský plnokrevník

Arabský plnokrevník pochází z Orientu.Díky tvrdému životu v poušti,kde koně museli i příležitostně žrát krmivo určené pro velbloudy,které je pro ně velmi těžko stravitelné až nestravitelné.,se u arabského koně vyvinula zvláštní odolnost.Nomádi a kočovní bojovníci chovali rychlé a vytrvalé koně,jisté v kroku,kteří dokázali své jezdce nést rychlým cvalem na velké vzdálenosti a byli přitom velmi nenároční.Arabští koně byli,jak se zdá,v Orientě odjakživa.Během křížových výprav bylo mnoho arabských plnokrevníků přivezeno do Evropy.V průběhu následujících staletí se toto koňské plemeno rozšířilo po celém kontinentu.Díky různému křížení se vyvinul moderní arabský plnokrevník.Arabská krev dnes proudí v žilách téměř všech koní lehkých plemen.Arabský plnokrevník je při dědičnosti pozoruhodně dominantní.V průběhu staletí se stále používal k zušlechtění četných plemen.V 17. a 18. století byli do Francie a Anglie převezeni tři slavní arabští hřebci,předkové všech plnokrevníků.