Falabella

Falabelly jsou malí koně, ale laik si je snadno splete s miniaturním shetlandem. Poníci mívají stejně velkou hlavu a tělo jako dospělí koně, jen jejich končetiny jsou zkrácené. Jsou to takoví koňští trpaslíci. Falabelly jsou na rozdíl od nich elegantní, proporcionální a pro jejich křehké kosti na těchto křehkých koníčcích nelze jezdit. Svou hedvábnou srstí, dlouhou hřívou spadající po obou stranách krku a malými, dorbnými kopýtky však každého uchvátí. Vyskytují se ve všech barvách - vraníci, hnědáci, ryzáci, bělouši, grošáci, izabely, kaštanově strakatí, a dokonce i tečkovaní jako appaloosy. Za rozmanitost barev, ale i tělesných charakteristik, živý temperament a milou povahu vděčí dědictví po různých předcích. Falabella má dlouhou, jemnou srst, ale nemá ji drsnou a chybí i podsada shetlandského ponyho. Nohy nejsou vždy nejlepší, často mají slabá záprstí, slabé klouby a tzv. "kravský postoj". Všechny falabelly mají jednu společnou vlastnost - jejich kohoutková výška nepřesahuje 86 cm. Čím menší, tím vzácnější, ale také dražší. Cena těchto koníků se pohybuje v širokém rozmezí od 1500 USD až do 100 000 USD. Na světě těchto koní není mnoho. Několik se jich dostalo do USA, Střední Ameriky, Austrálie, na Střední Východ, do Velké Británie a do některých evropských zemí. Falabelly jsou mimořádně dlouhověké, dožívají se 40 - 45 let, výška narozených hříbat se pohybuje kolem 38 - 52 cm v kohoutku a do své konečné velikosti dorostou do 3 let.

Fellský pony

Fellský pony pochází ze severu Anglie. Jeho vlast je obklopena severními a západními svahy Pennin a blaty Westmorelandu a Cumberlandu. Sotva lze pochybovat o tom, že nejstarším předkem fellského ponyho byl tehdejší černý chladnokrevný fríský kůň, potomek evropského divokého lesního koně. Největší vliv na fella ovšem měl silný, rychlý galloway. Toho sedlali hlavně pohraniční skotští nájezdníci a později skotští honáci, kteří kupovali dobytek v Anglii. Galloway byl chován mezi údolím řeky Nith a mysem Galloway. Přestože je již od 19. století považován za vyhynulého, uznávané kvality, které odkázal britským koním, jsou dosud patrné. Galloway v kohoutku měřil 132 - 142 cm, byl otužilý, skromný a měl jistý krok, mimořádnou životnost a byl velmi rychlý. Patrně on vytvořil kmenové stádo, z něhož za použití orientálních plemeníků v 17. a 18. století vyrost anglický plnokrevník. Nejslavnější z dávných hřebců-zakladatelů chovu fellského ponyho byl v 18. století Lingcropper, což byl patrně galloway. Našli ho během jakobritského povstání v roce 1745 ještě osedlaného, jak spásá vřes (cropping the ling) na Stainmoru ve Westmorlandu.

Standard klade důraz především na konstituci a pracovní schopnosti. Přesto má pony malou, poměrně ušlechtilou a úhlednou hlavu s rovným profilem a velkými nozdrami a jemné žuchvy. Krk je poměrně dlouhý, hlava vysoko nesená. Plec je kvalitní, se šikmou lopatkou, trup svalnatý s dobře klenutými žebry a silnými bedry. Záď je poněkud skloněná, ohon bohatý, dobře nesený, hříva hustá a kštice bohatá. Hříva ani kštice se nepřistřihují. Silné nohy mají na spěnkách a holeních bohatý jemný rous. Obvod holeně nemá mít méně než 20 cm. Hlezna jsou korektní, fell nikdy nemívá sblížená hlezna nebo šavlovitý postoj. Okrouhlá kopyta mají tvrdou modročernou rohovinu. Fellští poníci jsou většinou vraníci nebo tmaví hnědáci, zřídka bělouši. Bílé znaky jsou nežádoucí. Výška nesmí přesáhnout 143 cm.

Fjordský kůň

Mezi jeho hlavní charakteristické rysy patří nesporně zbarvení srsti. Je jediným domestikovaným plemenem, které si zachovalo původní "divokou" barvu, zvláštní typ béžové (stejně jako u koně Przewalského či tarpana). Naprostá většina fjordů má srst hnědo-béžovou, která může mít světlejší, nebo tmavší variace. Tmavý pruh uprostřed hřívy, "úhoří pruh" a "ptačí ocas" (několik tmavých žíní uprostřed ohonu) jsou černé, případně tmavě hnědé. Mezi vzácnější odstíny patří šedo-béžová a bílo-béžová. Hříva se koním zastřihávala už v dobách Vikingů. Roste přirozeně dlouhá a splývavá, ale zastřihuje se tak, aby tmavé žíně uprostřed přečnívaly nad světlými okraji. Stříhá se od týlu až po kohoutek do krásného oblouku, který zdůrazňuje hřeben krku. Kromě zbarvění charakterizují tohoto koně takzvané "primitivní znaky". Jsou to již jmenované tmavé části hřívy a ocasu, "úhoří pruh", "zebrování" na nohách, občas se mohou objevit i malé hnědé skvrny nad očima nebo na lících a pruhy na šíji.Fjordský kůň je vysoký 132 - 142 cm, je kompaktní a mohutně stavěný s kostnatým fundamentem. Hlava je široká s malýma ušima, typická pro ponyho.

Francouzský jezdecký kůň

Francouzský jezdecký kůň je silný a výkonný, má příjemnou povahu, je velmi inteligentní, učenlivý a všestranný. Je odvážný, výborný skokan a hodí se jako hunter, ačkoliv se ve své vlasti takto užívá jen málo. Dlouho sloužil ve francouzské armádě a z těchto dob si uchoval velkou odvahu, odolnost a vytrvalost, takže se osvědčuje i u jízdní policie. Dnes je především oblíbeným společníkem při rekreačním ježdění, právě pro dobrou povahu a univerzální použití. Protože má pěkný vzhled a elegantní chody, uplatňuje se v reprezentaci, při státních i soukromých slavnostních příležitostech.Francouzský jezdecký kůň se chová v několika typech. Menší typ měří v kohoutku nejvýše 150 cm, velký 163,5 cm. Ideální obvod hrudi je 180 - 190 cm, obvod holení 20 - 21 cm, u těžšího typu až 23 cm. Vedle dvou již zmíněných typů se chovají ještě další, těžší, z nichž malý měří 163 cm a větší až do 170 cm.Hlava francouzského jezdeckého koně je úhledná, s rovným profilem, širokým čelem a daleko rozestavenýma očima. Dlouhé uši jsou pohyblivé, svalnatý krk dlouhý a elegantní, trup svalnatý, hřbet delší, záď rovná a široká. Silné, dostatečně dlouhé nohy, mají bezvadné čisté klouby, silná hlezna a chod je velmi pružný. Povoleny jsou všechny barvy, ale čisté a výrazné mají přednost. Obvyklé zbarvení je ryzé, častí jsou i hnědáci. Hříva a ocas jsou poměrně řídké a upravují se, ohon se krátí po hlezna. Nejušlechtilejší ze všech typu francouzského jezdeckého koně je dostihový lehký typ s vysokým podílem krve plnokrevníka, jemuž se podobá i vzhledem.

Francouzský jezdecký pony

Francouzský jezdecký pony je ušlechtilý, ale nepříliš vyrovnaný a na jeho vzhledu jsou dosud patrné znaky arabského původu. Je souladný, jemně stavěný, má výborné chody a přiměřeně ovladatelnou, učenlivou povahu, nezbytnou pro výcvik mladých jezdců. Dosahuje výšky 120 - 142 cm, je tedy na poníka dosti vysoký, protože má poměrně dlouhé nohy. Ty jsou suché, velmi korektní, bez rousu, jen na patkách někdy bývá malý obrůst. Kopyta jsou poněkud plošší, ale kvalitní a pevná, pěkně utvářená. Úhledná hlava příjemného výrazu nemá typické znaky poníků, i když je poněkud kratší. Je suchá a má rovný profil, jen uši jsou krátké a pohyblivé, typické pro poníky. V počátečních fázích šlechtění šlechtění plemene se v chovu uplatnili i irští connemarové, po nichž si tento pony zachoval vznosné nesení krku, třebaže ostatní znaky se již setřely. Profil francouzského jezdeckého poníka je jemný, jen žuchvy jsou poněkud silnější a krk trochu kratší, kohoutek je však přiměřeně výrazný. Hrudník je hluboký, mohutnější než u anglického jezdeckého pony. Velmi kvalitní je poněkud delší, dobře osvalená záď s vysoko nasazeným ohonem. Francouzský pony dosud prochází vývojem, takže jeho typ se do značné míry mění. Do chovu se již nezařazují angličtí plnokrevníci, zprvu příležitostně využíváni k ovlivnění stavby a chodů, takže se francouzský pony zdá méně ušlechtilý a spíše se prosazuje vliv arabské krve. Podobně jako landais je nejčastěji zbarvením hnědák nebo tmavý hnědák, vzácněji ryzák. Vraníci jsou vzácní a bělouši, kdysi díky vlivu arabů a connemarů hojní, se dnes objevují ojediněle.

Francouzský klusák

Dříve měli francouzští klusáci sklon k příliš hrubé tělesné stavbě, byli velmi kostnatí, neúhlední a měli strmou lopatku. Ačkoliv je to stále silný kůň, význačný mohutnou, skloněnou zádí, typickou pro klusáky, je nyní mnohem jemnější - bližší plnokrevníkovi, a to především dokonalejším utvářením plecí, díky nimž získal dlouhý a vydatný chod.Plemeno měří v průměru 168 cm, vyšší koně se lépe hodí k dostihům pod sedlem. Převládající barvy jsou ryzá, hnědá a tmavě hnědá. Vyskytují se i koně prokvetlí, ale bělouší jsou vzácní. Chovatelé usilují odchovávat zvířata tvrdá, s velkou životností, tedy takové kvality, aby byla schopna absolvovat dostihy na dlouhých tratích (například ve Vicennes rychlý rovinný úsek a vyčerpávající stoupání na posledních 914 metrů).Hlava francouzského klusáka, jako ustáleného plemene, má velmi charakteristický vzhled. Je nevšední a inklinuje spíše k typu anglického plnokrevníka. I když je méně ušlechtilá než u plnokrevníka, vzbuzuje dojem inteligence. Hlava je dobře zavěšená na krku. Neobyčejně šikmé plece jsou dostatečně šikmé, aby zajistily prostorný a úsporný pohyb. Kohoutek je dost výrazný, ale zaoblený a nahoře plochý. Takové utváření je typické pro klusáky. Typické jsou vynikající nohy s velkými, plochými klouby, tvrdými kopyty a dobrými kostmi. Záď je mimořádně mohutná.

Fríský kůň

Tradiční oblasti chovu fríských koní je Frísko na severu Nizozemí. Ačkoli nebyli chováni na rozsáhlém území jejich vliv daleko přesáhl rodné pobřeží. Frískou krev měli zakladatelé chovu oldenburského koně a také ve Velké Británii daleský a fellský pony a spolu s chladnokrevným shirem těžili z příbuznosti s tímto plemenem. Prostředí doplněné pečlivým výběrem chovných jedinců vedlo ke vzniku velmi skromného a vysoce užitkového koně.Dnešní fríský kůň je vždy vraník a v kohoutku měří v průměru 152 cm. Hlava je dlouhá s inteligentní výrazem a vyjadřuje veselou, ochotnou a milou povahu, uši krátké. Dobře stavěné tělo s válcovitým trupem je kompaktní a plece s plochým, oblým kohoutkem jsou mohutné, ideálně přizpůsobené pro práci v zápřeži. Linie krku a hřbetu dělá z fríse ideálního kočárového koně. Záď má charakteristický strmý sklon, oces je poměrně nízko nasazen. Nohy jsou silné a mají velmi čisté a velké klouby. Krátké zadní nohy vynikají silou. Typickým znakem plemene jsou rousy na spodní části holení a na spěnkách. Hříva, ocas a rousy jsou husté a bujné. Kopyta jsou nižší.

Furioso

Furioso je vznosný kůň, vysoký více než 162 cm. Jeho hlava je takřka hlavou plnokrevníka, liší se jen delšíma ušima. Výraz je dobrácký, milý a inteligentní. Charakteristický je poměrně rovný profil. Nozdry jsou velké. Plece a kohoutek patří bezpochyby jezdeckému typu koně, ale akce si zachovává něco z vysokého kočárového vznosu, který se vyskytoval u noniusovských předků plemene. Vliv kočárových předků se projevuje rovněž skloněnou zádí, zadní nohy jsou sice silné, ale nezaručují rychlost, spěnky jsou strmější a chod poněkud vyšší, neúsporný. Končetiny patří k lepším, klouby jsou velké, čisté a výrazné. Kopyta jsou vcelku dobrá, dá se říci, že lepší než u většiny moderních teplokrevníků. Povoleny jsou skoro všechny barvy, ale většinou je Furioso vraník nebo tmavý hnědák. Bílé znaky se vyskytují jen zřídka.