Vozatajství
Využití koně k tahu vozů pravděpodobně v některých oblastech dokonce předcházelo jezdectví. V údolích Tigridu, Indu a Eufratu, v Sýrii i v Egyptě
sloužily válečné vozy bojechtivých říším 2 000 let před naší érou. Tato otevřená, plochá krajina byla ideální pro využití vozů. Dva nebo čtyři koně, zapřažení do lehkého vozíku, zaručovali rychlý transport dvou nebo tří lidí.
Po půldruhého tisíciletí byly závody spřežení národní sporem starého Řecka. První olympijské závody vozů se konaly na 25. olympiádě
v roce 408 př. n. l. Ještě oblíbenější byly závody vozů v římských hipodromech. Soutěžily čtyři týmy a každý z nich podporovalo jedno
politické uskupení, takže šarvátky kolem dostihů byly bezpečnostní záklopkou pro revolučně naladěný římský lid.
Řízení povozů neztratilo svůj půvab ani po druhé světové válce, ačkoliv doprava na silnicích vzrostla na míru pro koňmi tažené vozy nepřijatelnou. Byly tedy zorganizovány první přehlídky a vozatajské soutěže a dnes se toto umění třebaže už nemá praktický výnbam, stalo důležitou soutěžní disciplínou.V Evropě mají soutěže spřežení vysokou úroveň. O rozšíření tohoto sportovního odvětví po celém světě se zasloužil zejména princ Philip. Jako prezident Mezinárodní hipologické federace (FEI) sledoval vozatajský meeting v Cáchách (Aachen) v roce 1968 a na jeho podnět se konala první mezinárodní soutěž spřežení v roce 1970.